Od otevření galerie byla všechna patra Hundertwasserhaus v obležení lidí a tmavý interiér vrchní části galerie nabízel tlumené světlo bodových světel namířených tak, že jste se často viděli v lesklých fotografiích. Vzhledem k počtu návštěvníků byl tak problém nalézt dobré místo ke shlédnutí fotek.
Výstava nabízela malo i velkoformátové fotografie ze soukromého i pracovního života Annie Liebovitz. Výjimečnost jejích záběrů spočívá v šanci být se správnými a mnohdy známými lidmi v pravý čas na správném místě i v negativním smyslu. Spontánnost, krutost i barevnost jejích pohledů na život ostatních přinesla do světa fotografie něco nového a proto z tohoto pohledu stála výstava za vidění. Slušelo by jí však více prostoru, světla i menší množství vystavených fotografií. Výstava byla prodloužena do 21. února, proto máte ještě šanci ji vidět.

Po přesunu do centra, do muzea Albertina, jsme jako první vybrali prohlídku výstavy Auta Andyho Warhola, která byla nakombinovaná s videoprojekcí od Sylvie Fleury a prací od Roberta Longo a Vincenta Szareka. Pojítkem mezi exponáty byla společná práce pro společnost Daimler Chrysler mapující vývojjejich automobilů. Jednotlivé exponáty byly vystaveny ve velkých prostorách, kde si každý našel své místo a mohl se kochat opravdu nádhernými díly. Tato výstava trvá do 16. května 2010 a stojí určitě za shlédnutí.

Posledním cílem v našem kulturním maratonu se stala poměrně rozsáhlá výstava impresionismu, která zaujala primárně svým uspořádáním. Prohlídkou nebylo jen monotónní klouzání očí po obrazech, ale součástí byla i výprava do historie techniky malby, vývoje barev, nástrojů a náčinní tehdejších mistrů. V galerii jsou k vidění do 14. února 2010 díla od Pissarra, Cézanna, Maneta, Moneta, Van Gogha, Renoira a dalších. Hloubka obrazů, barevnost a speciální atmosféra na vás dýchne hlavně při pozorování z dálky. Z blízka jsou pak rozpoznatelné různé techniky tahů stětcem sahajících až k pointilismu a nanášení a vrstvení barev, které je pro tento směr velmi unikátní. Impresionismus rozhodně dostává svého jména a ohromuje. Do Vídně a konkrétně Albertiny bychom se chtěli vrátit a to hned z kraje podzimu, kdy budou probíhat současně výstavy Picassových děl a ručních kreseb Michelangela. Studium prací nejen současných autorů nás inspiruje a pomáhá nám dělat naši práci lepší.

Tip na závěr, pokud by se vám nechtělo cestovat, máme doporučení na návstěvu neméně výjimečné výstavy českého kubismu v naší metropoli v Domě U Černé Matky Boží, kterou můžete spojit s příjemnou návštěvou jediné kubistické kavárny na světě na té samé adrese.