Když se nad výrokem novinek zamyslím, vstávají mi vlasy na hlavě hrůzou. Článek nejdříve postraší lidi kritickou chybou a pak jim řekne, že to je v podstatě produkt na přehrávání videa. Ti zvídavější se poté začnou pídit po alternativě a objeví HTML5, které umí video přehrávat také, a to velmi slušně. Funguje sice jen v „moderních prohlížečích“, ale všichni ho chválí, a o to přeci jde.

Flash Player má bezpečnostní chyby, stejně tak je mají prohlížeče i operační systémy. Když vezmete v úvahu poměr vychcánků, kteří je chtějí zneužít, a vývojářů, je úctyhodné, že těch bezpečnostních děr je tak málo. Když už na tyto chyby budeme upozorňovat, dejme si pozor, jak produkt pojmenováváme (stačí si otevřít wikipedii a přečíst si úvodní odstavec). Byla by velká škoda přijít o produkt, který umožnuje vytvářet zážitky. Pokud se chtete na nějaké podívat, doporučuji navštívit http://thefwa.com/, kde najdete výtvory těch nejlepších na světě. Třeba zjistíte, že něco takového by se právě vám hodilo.

Příklad 1

1. Máte-li na stránce dva stejné odkazy řešené každý jinak, tak s Google SiteOverlay nezjistíte, na který se ve skutečnosti opravdu klikalo! Zjistíte pouze počet kliků celkem pro oba odkazy.

Obrázek č. 1. Výstup ze SiteOverlay pro stránku - http://www.siteone.cz/reference z období od 1.7.2009 - 12.10.2009

Popis pro obrázek č. 1.: Na této stránce je odkaz na homepage řešen třemi různými způsoby:

1. Logo SiteOne
2. Položka „Home“ v horním menu
3. Odkaz v drobečkové navigaci v horním boxu

Všimli jste si, že všechny tři odkazy mají stejné hodnoty? Jak tedy posoudíte, na který z nich se skutečně klikalo?

Obrázek č. 2. Výstup ze zobrazené heatmapy pro stránku - http://www.siteone.cz/reference z období od 1.7.2009 - 12.10.2009.

Popis pro obrázek č. 2.: Stejná stránka, stejné odkazy, zobrazíte heatmapu a označíte prostory s odkazy myší. Systém Vám dopočítá, které z řešení se nejvíce používá. Praktické využití – přemýšlíte, že na webu zrušíte drobečkovou navigaci? Zjistíte jak moc se opravdu používá a jestli vlastně není na stránce zbytečná. Může se třeba otevřít možnost využít volný prostor jinak. To už je na Vás.

Příklad 2

Co když máte na stránce prvek, který není odkazem? Jak zjistíte jestli se na něj skutečně kliká?
Na naší homepage (www.siteone.cz) máme úvodní banner, který se buď sám střídá, nebo si návštěvníci mohou mezi jednotlivými bannery překlikávat. Z Google Analytics sice zjistíte, jak často se na jednotlivé stránky, na které každý z bannerů odkazuje, chodí. Nezjistíte ale, jak často se na jednotlivé elementy kliká! Jak tedy zjistíte konverzní poměr (kolik návštěvníků si banner zobrazilo, ale už se neprokliklo na danou stránku)?

Obrázek č. 3. Výstup ze SiteOverlay pro stránku www.siteone.cz z období od 1.8.2009 – 30.9.2009

Popis pro obrázek č. 3.: Výsledky klikání na první upoutávku neříkají kolikrát se na upoutávku skutečně kliklo, protože tato upoutávka není odkazem. Odkazem se stává až v momentě, kdy je zobrazena jako celý banner – teprve po kliknutí na něj se dostatenete na kýženou stránku. Zde tedy nemáte představu jak často se na upoutávku skutečně kliká – nemůžete si tedy zjistit, jak je upoutávka konverzní (kolik návštěvníků, kteří kliknou na upoutávku se proklikne na kýženou stránku). Víte až koncové údaje. Nezjistíte, jak se návštěvníci stránky chovají.

Obrázek č. 4. Výstup ze zobrazené heatmapy pro stránku www.siteone.cz z období od 1.8.2009 – 30.9.2009

Popis pro obrázek č. 4.: Všimněte si, kolik „kliků“ nabízí výstup ze SiteOverlay (obrázek č.3) a kolik kliků nabízí heatmapa. Ze SiteOverlay se tedy dozvíte pouze prokliky na odkaz, nikoliv však na neodkazovou upoutávku.
Z výsledku vyplývá (porovnáním obou údajů), že 30 kliků ze 124 bylo na odkaz = 30 „uživatelů“ se prokliklo na kýženou stránku (37% úspěšnosti). Zjednodušeně – pro 37% „uživatelů“ byla upoutávka natolik zajímavá, že „proklikli“ až na koncovou stránku, na kterou upoutávka odkazuje.

Úvaha

Chápu, že pro běžného uživatele, se můžou zdát SiteOverlay a heatmapy jako stejný produkt. Taky jsem si to kdysi myslela, než jsem se začala více zabývat online marketingem a SEO.  Teď už si to určitě nemyslím, ale trochu mě překvapilo, že i v odborných kruzích se najdou takoví, kteří dokaží heatmapy shodit ze stolu tímto argumentem.

Posuďte sami, jak hodnotili náš produkt odborní poradci pro soutěž WebExpo:

Komentáře porotců soutěže startupů WebExpo 2009

Hodnocení vytaženo z http://webexpo.cz/blog/vyhodnoceni-startup-show-2009-poprve/

A co myslíte vy? Zdají se Vám tyto dvě metodiky měření návštěvnosti webu stejné?

Schválně se koukněte na následující dvě videa. Jsou podobná, že? Také máte pocit, že Aquila nemá potřebu parazitovat na skvělém nápadu známého cestovatele? Až budu mít chvíli, zkusím najít, která agentura má ten nápad na svědomí. Tohle je totiž opravdu smutné!

Co si o reklamě myslíte vy? Budu moc rád, pokud mi hodíte svůj názor níže do fóra.

Where the hell is matt

Reklama Aquila Team

Se ženou se zanedlouho budeme stěhovat do bytu, který si musíme kompletně zařídit. Byli jsme postaveni před jednoduchý problém. Vybrat si vanu. Ta původní v bytě nám nevyhovuje. Dále budeme potřebovat sedací soupravu, postel, stoly a skříně. Prozatím jsme se ale dostali jen k hledání vany a sedačky.

Převážnou většinu věcí co chci koupit, si vybírám na internetu. Najdu si o nich technické  informace, datasheety a přečtu si recenze a zkušenosti uživatelů. Jsem zvyklý něco neustále hledat. Často hledám nějaké elektronické součástky, které se už nevyrábějí, nebo jsou těžko sehnatelné. U starých součástek, nebo japonských tranzistorů jsem si vědom, že musím vynaložit určité úsilí, abych se dopátral.

V případě hledání vany jsem ale čekal jednodušší cestu. Ale nebylo to tak. Chvílemi jsem si myslel, že prožívám něco jako porod. Bylo to dlouhé a nebylo to příjemné. Hledal jsem pravoúhlou, plastovou vanu bílé barvy o běžném rozměru -  délce 190 cm. Vyhledávač mi dal desítky webů, prostřednictvím kterých se dají koupit vany. Nejdříve jsem proklikal výrobce van, které mi našel vyhledávač, abych se podíval na design. Pak jsem chtěl vyfiltrovat vany podle mých kritérií. Přešel jsem tedy na weby, které se zabývají prodejem van. Výrobců van je hodně, každý obchod prodává vany od minimálně pěti výrobců. Výsledek? Většina webů nemá parametrický vyhledávač a k obdelníkovým vanám se dostanu jen z menu: Vany/Obdélníkové vany. V nejhorším případě pak následuje přehled výrobců, kteří vyrábí obdélníkové vany. Každého výrobce je pak potřeba projít zvlášť. Pokud už se dostanu na přehled obdélníkových van, tak je přehled formou stránkování a jediná možnost jak vanu o rozměru 190 cm najít, je projít všechny stránky se zapnutým hledáním ve Firefoxu! Přejít na stránku a skákat po keywordu 190. Absolutně nepoužitelná je možnost třídění, která je na všech webech na všech stránkováních stejná. Třídit dle Ceny či Názvu. Pokud je vana pojmenována jako „KORMORÁN DELUXE 190×95 včetně podpory“, tříděním si nepomůžu. Výrobce mě přece nezajímá, chci najít kandidáty a až poté se rozhodovat, jestli mi výrobce vyhovuje oproti ostatním. Podle ceny si sortuji  USB flash paměť v  PC shopu a ne vanu, takže opět filtr, který se nedá použít. Nakonec jsem musel otrocky stránkovat a udělat si v hlavě takový malý pohled na nabídku van. Získání přehledu na trhu jsem věnoval dohromady asi tři hodiny (během tří večerů) a nebyl jsem příliš spokojený. Měl jsem dojem, že vybírání a nakupování má být radost a ne starost.

Se ženou už máme představu o naší budoucí sedačce. Jednoduchý design, nesmí být příliš subtilní, musí umět nabídnout místo na spaní a ideálně i úložný prostor na lůžkoviny. Nároky na barevnost máme také poměrně zúžené, takže bychom měli mít jednoduchý výběr. Sedací soupravou jsem se začal zabývat sám od sebe. Našel jsem totiž doma katalog Ikey zaměřený jen na sedací nábytek. Chvíli jsem listoval, zorientoval se a byl jsem rád, že vidím i ceny (v tištěných katalozích mi vadí, že nenabízí alespoň orientační ceny – ale od toho máme internet, že?). Měl bych pár kandidátů, ale vzhledem k širokému sortimentu, variabilitě  a více designovým řadám byly fotografie velmi malé. Řekl jsem si, že se podíváme na web Ikey a pěkně si naší novou sedačku vyfiltrujeme J.  Na webu ikea.cz už jsem několikrát byl. Většinou kvůli kontrole skladových zásob u konkrétního výrobku, který jsem někomu vezl autem. Do této chvíle jsem se stránkami neměl zásadní problém. Teď chci ale najít třímístnou sedačku, na které se dá spát a která má uložný prostor. Jdu intuitivně přes menu do: Obývací pokoje/Sedačky a křesla/Rozkládací pohovky. Zarazí mě to, že v kategorii sedačky a křesla jsou kategorie: Látkové pohovky, Kožené pohovky, Rozkládací pohovky, Modulové pohovky, Křesla, Ratanový sedací nábytek, Náhradní potahy. To už nevypadá jako kategorie, ale jako filtrování podle nějakých vlastností. Skvělé. Takže v látkových pohovkách dostanu navíc čtyři stránky pohovek, křesel, polštářků, lenošek, taburetů, podnožek. V kožených pohovkách dostanu to samé v bledě modrém, konkrétně v kůži. „Rozkládací pohovky“ by mohl být filtr přesně pro mě. Dostávám další hromadu zboží, které nějak souvisí s rozkládacími pohovkami a křesly. To znamená hromadu matrací, křesel a úložných prostorů, které mě ale vůbec nezajímají. Sekce modulové pohovky nabízí díly, ze kterých se dají skládat útvary k sezení. Na první pohled na náhledech nevidím, že by se nějak lišily od běžných sedaček. Usuzuji, že tyto moduly nebudou nabízet rozkládací prostor ke spaní, ale nevím to jistě. Filtr křesla nabízí křesla, podnožky, lenošky, atd., které jsem zahlédl i v jiných filtrech. Jediné co zde chybí jsou pohovky a matrace. Začíná se mi trochu nafukovat hlava. Sekci ratanový nábytek a Náhradní potahy logicky přeskakuji, protože hledám pohovku. Ještě zmíním, že v každém filtru jsou nahoře ještě produktové řady (dle Ikea Série), které také mají cosi společného s filtrováním. Například ve filtru Látkové pohovky je nabízena řada KARLSTAD. Ta nabízí látkové pohovky s možností rozkládání a úložného prostoru. Rezignuji a chci si najít řady, které mají něco společného s rozkládáním. Přecházím tedy opět do filtru Rozkládací pohovky a očekávám nabídku řad. Ne, překvapivě řadu KARLSTAD nenacházím. Tudy to nepůjde. Další možností jak na webu ikea.cz náhodně narazit na sedačku, která by mohla splňovat naše kritéria, je přes flashová proma, která nabízeji odkazy na řady výrobků s hromadou nic neříkajících popisů typu „Obývací pokoje pro skutečný život“, „Rozmazlujte si televizi“. Nevidím cestu jak najít svojí pohovku.

Se ženou se vracíme ke katalogu, bereme si lupu a dohadujeme se, jestli hnědá sedačka bude opravdu hnědá jako v tištěném vzorku materiálu, nebo černá jako na miniaturní fotce sedačky. Jsme tam kde jsme byli. Nejucelenější přehled výrobků nabízí tištěný katalog a já si uvědomuji, že byl patrně vyroben z důvodu nepoužitelnosti webu.

Kolega správně poznamenal, že absence parametrického vyhledávání u prodejců sanitární techniky nemusí být zas takový problém. Nemusel by se zaplatit. Některé weby, ktere mají nízké ceny totiž zboží prodají díky srovnávačům cen. I já jsem svou vanu našel o 26% levněji díky srovnávači. Nicméně cesta k magickým klíčovým slovům výrobce, model, rozměr, byla trnitá.

Od výrobce nábytku jakým je Ikea bych ale očekával buď absenci internetového katalogu, nebo katalog, ve kterém se dá něco najít. Web na mě působí pozitivně, ale v případě hledání pohovky ho vidím jako neorganizovanou hrabárnu. Flashová proma, wizardy a digitální operátorka Anna jsou hezká zpestření, nicméně parametrické vyhledávání, nebo inteligentněji nastavené jednorázové filtry jsou pro takový web naprosto zásadní funkce, bez kterých se při vybavování interiéru neobejdu.

Každý určitě ví, co Wikipedie je. Běžný uživatel předpokládá, že když se dozví něco zajímavého a zjistí, že to na Wikipedii není, má jednoduše možnost a právo tuto informaci přidat. Navíc ani není potřeba se přihlásit. Zkrátka a dobře, Wikipedie je encyklopedie, kterou si vytváří uživatelé internetu sami a bez nich prostě nebyla plnohodnotným informačním zdrojem.

Je tomu ale opravdu tak?

Udělali jsme takový malý leč neplánovaný testík.

Na stránce http://cs.wikipedia.org/wiki/Akcie jsme v externích odkazech našli několik komerčních i nekomerčních informačních zdrojů z českého a světového akciového trhu a chtěli jsme přispět přidáním nového portálu www.atlantik.cz, který se vyznačuje Web 2.0 technologiemi a hlavně aktuálním ekonomickým zpravodajstvím včetně komentářů renomovaných analytiků.

Přidali jsme tedy odkaz do sekce „Externí odkazy“ a k našemu překvapení byl po několika vteřinách odstraněn a naše IP adresa na omezený čas zablokována. Odkaz odstranil jeden z mnoha správců Wikipedie, který se prezentuje pouze pod nickem Mercy, a který odůvodnil blokaci IP jako „Vkládání spamu“.  Zkusili jsme to teda ještě jednou, třeba šlo o omyl a ejhle odkaz byl o to promptněji odstraněn a naše IP adresa zablokována tentokrát na 3 dny s odůvodněním „Opakovaného vkládání spamu“!
Rozhodli jsme se kontaktovat horlivého správce s dotazem, proč vlastně považuje náš záměr o přidání dalšího validního odkazu jako spam, a objevila se další překážka. Jelikož není možné zjistit kdo skutečně odkaz odstanil, pouze jeho nick, zbývá tak jediná možnost a to přes interní poštu Wikipedie. Náš správce nám do dnešního dne neodpověděl a náš dotaz raději „vyřešil“ tak, že z Externích odkazů odstranil i ostatní sice komerční, leč zpravodajsky zaměřené portály a ponechal jen ty nekomerční.

Co to tedy může znamenat pro běžného uživatele?

Může to znamenat, že pokud bude běžný uživatel chtít umístit jakékoliv informace na českou Wikipedii, riskuje odstranění svého příspěvku a pravděpodobně i dočasné zablokování IP adresy.

Chápeme, že správci Wikipedie musí zpracovávat spoustu dotazů a připomínek od tisíců uživatelů, navíc pracují zadarmo a ve svém volném čase. Co ale podle nás správcům chybí, je lidská tvář a komunikační otevřenost. Wikipedie je tady pro bežné uživatele a jsou to právě oni, kdo přispívají svými znalostmi k rozšíření tohoto zdroje informací.

Jaké máte Vy zkušenosti s českou Wikipedii?